Kdo je to? Naučné leporelo pro prcky od 2 let za 79 Kč

Karin Lednická: „Z vyprávění pamětníků mě bezpočtukrát mrazilo.“

archiv revue
Jméno Karin Lednické je v knižní branži známo už pětadvacet let. V současné době pověsila všechny dřívější činnosti na hřebík a začala se plně věnovat vlastní autorské tvorbě. Její debut je čerstvou novinkou na pultech knihkupectví. Šikmý kostel, první díl románové kroniky, získal velkou pozornost a mnoho kladných ohlasů ještě předtím, než vůbec vyšel. Je tedy dost pravděpodobné, že se zařadí mezi bestsellery a jméno autorky bude stát po boku Aleny Mornštajnové či Kateřiny Tučkové.
Jak jste se dostala k tématu vašeho románu?
To téma si mě vlastně našlo samo. Měla jsem v úmyslu napsat povídku, jejíž děj měl být zasazen právě ke starému kostelu v zaniklé Karviné. Ale když jsem začala sbírat materiál, zjistila jsem, že toto téma vydá na román. A posléze se ukázalo, že zaniklá Karviná a její okolí skrývá tolik dramatických a nikdy dříve literárně nezpracovaných příběhů a historických událostí, že se mi téma rozrostlo do trilogie.

Bude to rodinná sága. Jaké historické období zachycuje a na co se v jednotlivých dílech mohou čtenáři těšit?
První díl zachycuje léta 1894–1921; začíná největším důlním neštěstím v historii revíru a končí popisem prvních dopadů krvavého česko-polského konfliktu o stanovení státní hranice. V současnosti píšu druhý díl, který bezprostředně navazuje na ten první a skončí krátce po druhé světové válce. A plánovaný díl třetí, závěrečný, povede až do šedesátých let.

Děj se odehrává ve staré Karwiné, v čem se liší od nového města, které známe dnes?
Stará Karwiná bylo úplně jiné město, než jaké známe pod názvem Karviná v současnosti. Z té původní opravdu zbyl jen šikmý kostel, který stojí uprostřed planin. Všechno ostatní zmizelo, což velmi výmluvně ilustrují srovnávací fotografie na mém autorském webu www.karinlednicka.cz.

Historie kraje, o kterém píšete, není moc známá. Kde všude jste čerpala podklady?
Čerpala jsem ze všech obvyklých zdrojů: tedy z pramenů, literatury, z konzultací s historiky, odborníky na hornictví, jazykovědci. Při terénních průzkumech jsem našlapala stovky kilometrů. A velmi významným zdrojem informací pro mě byly rozhovory s pamětníky. Vyprávěli mi příběhy, které historici vzhledem k překotnému vývoji tohoto regionu někdy ani nestihli zaznamenat, nabídli mi autentický vhled do života lidí. V rodinných kronikách a fotoalbech jsem našla bezpočet pokladů. Musím říct, že z vyprávění pamětníků mě bezpočtukrát mrazilo a stejně často jsem byla z jejich vzpomínek dojatá. Je opravdu neskutečné, co všechno tento kraj skrývá.

V knize zachycujete příběhy několika rodin. Nakolik jsou vyfabulované a nakolik pravdivé?
Je obtížné stanovit nějakou přesnou hranici. Kostru románu tvoří velké dějiny a zásadní okamžiky regionální historie. Do nich jsem pak dosazovala příběhy skutečných i autorsky vytvořených lidí, kteří tu velkou historii museli každodenně žít a nést její důsledky. Několik postav románu má reálný předobraz, ale u žádné nepopisuji celý život, vybírala jsem vždy jen některé události. A jiné postavy jsou vyfabulované úplně – to proto, abych v Šikmém kostele mohla čtenářům nabídnout co nejucelenější příběh a obraz doby.

Román je významnou kronikou ostravsko-karvinského regionu. Bude mít co říct i čtenářům jiných krajů, kteří odtud nepochází…?
Bude. Už z prvních ohlasů je zjevné, že Šikmý kostel lidem odjinud umožňuje vidět ostravsko-karvinský region jinýma očima, než ho viděli doposud. A já mám z toho upřímnou radost, protože obraz tohoto kraje je pokřiven letitými zakořeněnými předsudky, absencí některých událostí v učebnicích dějepisu a dalšími faktory. Pokud by se mi to Šikmým kostelem podařilo alespoň trochu napravit, budu šťastná.

Jak dlouho vám trvalo napsání prvního dílu a jak daleko jste s psaním toho druhého?
Včetně rešerší jsem na prvním díle pracovala čtyři roky. A u druhého jsem někde mezi třetinou a polovinou. Teď ještě otázka k vašemu nakladatelství, které Šikmý kostel vydává. Proč zrovna název Bílá vrána? Ten důvod vlastně vyplývá z mých předchozích odpovědí. A navíc to hezky zní, ne?

Bude toto nakladatelství vydávat čistě knihy Karin Lednické?
Ano. Chci se soustředit pouze na psaní a s tím související aktivity, jako třeba besedy se čtenáři nebo účast na diskusích k tématům, kterých se moje tvorba dotýká. Obávám se, že na nic dalšího už se mi nepodaří najít čas.

Text: Kateřina Žídková
Foto: Radka Homolová
Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Vyhrajte rodinnou vstupenku do Dinoparku, kde můžete navštívit unikátní atrakce a nahlédnout do hluboké historie pravěku.
Prémiový obsah
číst více
Rok 1975. Temné lesy severního Michiganu. Podivný ústav pro choromyslné. Dívky, které se ztrácejí. Pokaždé to jsou drobné blondýnky se světlýma očima. Policisté, kteří se kvůli nim rozhodně nepřetrhnou. Zoufalí rodiče a jeden novinář, co se rozhodne odhalit pravdu za každou cenu.
Fascinující badatelská práce aneb Heydrich, jak jsme ho dosud neznali!